Drahé kameny mají samy o sobě samozřejmě někdy až nedozírnou hodnotu, ale ta se dá odborným zpracováním ještě pořádně navýšit. A přiznejme si, když je něco opracované a obroušené, zkrátka tak nějak standardizované, vypadá to ještě lépe. Kdo se tedy vlastně o zpracování drahých kamenů stará a jaká že jsou úskalí jeho práce?
Totiž, abyste se mohli stát brusičem drahých kamenů, je třeba mít odpovídající vzdělání. Učiliště se zaměřením na grafický design, řezbářství nebo kamenosochařství se jako průprava opravdu dosti hodí. Rozhodně to není tak, že byste se ze dne na den rozhodli stát se profesionálním brusičem, to by dopadlo katastrofálně. Je to milimetrová práce, stačí vlastně jen málo a cenný materiál je už navždy ztracen.
V průběhu historie totiž nebyly využívány kameny v takzvaně surovém stavu. Někdy je nutné odstranit kazy a doleštit povrch, aby byl krystal takřka dokonalý a krásně se leskl. Původně se používala jen metoda nepravidelných brusů, s postupem doby přišlo výrazné vylepšení technologické základny a takzvaný hladký brus, který se začal využívat hlavně u průhledných kamenů. Vůbec nejsložitější záležitostí je broušení diamantů. To lze jedině za pomoci takzvaného diamantového prachu, v principu jde totiž o prakticky vůbec nejtvrdší nesyntetický materiál na světě.
U neprůhledných drahých kamenů přichází ke slovu rovinné broušení a leštění, hlavně tedy u rozměrově větších kusů. Do této sekce patří i mozaiky z nejrůznějších světských i církevních staveb, stejně tak třeba i inkrustace. Obecně jde o nejrůznější dekorace – šperkovnice, menší oltáře, okna atd.
V neposlední řadě je třeba v ohledu zpracování drahých kamenů zmínit rytí a řezání (tj. glyptika). Rytím do hloubky drahého kamene vzniká takzvaná intaglie, řezba, která vystupuje z kamene, se nazývá kamej.
