Patronem všech zlatníků je jistý svatý Eligius (ca 588 – 660), jenž působil na dvoře panovníků merovejské dynastie. Církevní kalendář slaví jeho svátek prvního prosince.
Jeho životní osud byl skoro předurčen tím, že byl členem mocné a bohaté rodiny, pocházejících z galorománských vrstev. V rodném Limoges se zlatníkem a později odešel do královského města Neustrie, kde se stal – legenda praví, že díky své pověstné poctivosti – správcem královského pokladu. Zůstal ale samozřejmě i u svého původního řemesla, když králi Chlotharovi II. vyrobil trůn z ryzího zlata. Nástupce Chlothara Dagoberta (kterého známe tak trochu i z našich dějin) jeho umění zaujalo natolik, že jej ustanovil svým ministrem financí.
Ptáte se, čím ale proslul natolik, aby byl římskokatolickou církví označen za světce? V první řadě to byla jeho misionářská činnost, kterou proslul hlavně na území dnešní Belgie, kde založil několik klášterů. Dalším velkým plusem byla i jeho snaha rozdávat almužny chudým, která tehdy nebyla vůbec žádnou samozřejmostí.
Eligius na sklonku života zanechal finančnictví a zlatotepectví a vydal se na církevní dráhu. V roce 642 byl totiž zvolen biskupem a v této funkci zůstal až do své smrti, tedy po takřka celá dvě desetiletí. Jeho hrob se nachází v benediktinském klášteře v Noyonu.
Jeho popularita však se smrtí neskončila, začal být totiž populární – a to hlavně na západě dnešní Evropy – jako patron zlatnického, ale i kovářského řemesla. Stejně tak je dnes považován za ochránce všech numismatiků. Mezi atributy, se kterými je tento světec vypodobňován, patří mimo jiné kladivo, podkova nebo třeba kovadlina s mečem.
Za patrona zlatníků se ale považuje i svatý Dunstan, tato tradice se ale drží spíše na území dnešní Velké Británie. Eligius je zase od středověku jakýmsi „kontinentálním“ ochráncem zlatníků.
