Na dvoře Rudolfa II. nepůsobili jen malíři, kteří vytvořili řadu skutečných uměleckých skvostů, či alchymističtí podvodníci, kteří jako Josef Kemr zkoušeli marně rozbíjet kladivem atom olova a podobné nesmysly. Toto prostředí zrodilo také několik zlatníků, na které dodnes vzpomíná celý svět. Pojďme si tedy představit alespoň dva z nich.
Vlámský zlatník Jan Vermeyen se dostal na pražský dvůr v roce 1597, po necelých sedmi letech zlatnické praxe ve vlastní dílně v Antverpách. O pět let později se stal autorem nové císařské koruny sestávající se z takřka dvou set diamantů všeho druhu. Měla vzhledově vycházet z královské koruny svatého Václava a císařské koruny Maxmiliánovy. Dnes tuto cennou relikvii, která se používala celé sedmnácté a osmnácté století, najdete ve vídeňském Hofburgu. Speciálně pro Rudolfa II. pak vytvořil i tepaný císařův portrét, ozdobený zlatým rámečkem a diamanty.
Zajímavé je například to, že Jan Vermeyen byl synem slavného malíře a návrháře gobelínů, jenž pracoval i jako dvorní malíř císaře Karla V., ale ve své uměleckém kariéře se vydal poněkud jiným směrem.
Dalším slavným zlatníkem na dvoře Rudolfa II. byl Paulus van Vianen, rodák z nizozemského Utrechtu. Po tovaryšských cestách po Francii a Itálii se dostal do Mnichova, kde působil jako dvorní zlatník zdejšího vladaře Maxmiliána. V roce 1601 se van Vianen poprvé ocitá v Praze, aby se po dvou letech propracoval až do služeb slovutného Rudolfa II., se kterým spolupracoval vlastně již od doby, kdy se dostal na říšský trůn. Pro císaře vyrobil například zlaté plakety, které mají původ v antické mytologii, jako je Únos Európy, ale také některé biblické scény – například Nanebevstoupení Krista. Van Vianen byl také autorem celé řady medailí, šperků a příborů ve stříbře i zlatě.
