Mezopotámii se dařilo, Egypt také nezůstával právě pozadu a samozřejmě – zlatý kov milovali i ve starověké Indii nebo Persii. Zlatnictví se zde vyvíjelo dlouhá tisíciletí, jak ukazují i archeologické objevy na severu dnešního Íránu, staré prakticky více než čtyři tisíce let. Vynikající řemeslné zpracování zlata i stříbra bylo v antice zárukou úspěchu, perští zlatníci rádi zpodobňovali hlavně zvířata – bájné gryfy nebo další monstra, stejně jako zvířata, co byla tehdy celkem běžně k vidění.
Už i Herodotos psal o zlatých Peršanech
Xerxes I. opustil narychlo velitelský stan plný zlatých předmětů a Řekové se po válce nestačili divit. Peršané měli zlaté stoly, nádobí i další spoustu vybavení, které by bylo dnes označeno za naprostou špici dostupného luxusu. Peršané jako první razili portrét svých vládců doprostřed zlatých mincí, což od nich později přejímají i další vyspělé kultury. Vždyť v Perské říši žila v pátém století před Kristem skoro polovina tehdejší populace planety, takže kulturní ovlivnění muselo samozřejmě odpovídat. Ostatně, už ještě mnohem dříve Egypťané využívali zlato ve stomatologii, což s sebou nutně přináší mimořádnou úroveň zpracování tohoto kovu…
Podobně se zamilovali do zlata i pozdější Sasánovci, kteří se objevují v historických spisech ve třetím století po Kristu a jejich říše úspěšně zápasí i s Římany. Palma, která byla celá odlita ze zlata a osazena drahokamy, je mistrovským kouskem této skvělé éry, která bohužel skončila s arabskou expanzí v sedmém století. Nakonec, rozmach Peršanů je spjatý se zlatem, které se zpracovávalo a vyváželo v oblastech Asýrie, Lýdie, Frýgie a své přispěli určitě i antičtí Řekové. Jak praví ugaritské úsloví, neříkej nikdy své ženě, kde máš uložený zlatý měšec.
