Zlato je skoro všude na planetě, jen bohužel není někde tak dobře přístupné. Mikroskopické množství zlata najdeme i v některých rostlinách a tělech živočichů – a pozor – například i na mořském, resp. oceánském dně (a rovněž i ve vodě).
I když byla tato těžba považována v minulosti za nevýnosnou a navíc i neekologickou, s moderní technologií jde opravdu leccos. Organizace spojených národů povolila těžbu od roku 2016, starat se o ni budou firmy se speciální licencí a nikdo ještě přesně neví, jak se budou rozdělovat její výnosy – protože právně vzato je oceán majetkem lidstva jako celku a nikoliv konkrétního státu nebo instituce. Z těžby by měly mít určitý zisk například i rozvojové země.
Těžařské společnosti se kvůli tomu ale ocitly pod palbou biologů. Ti argumentují tím, že v případě započetí takovéto hlubinné těžby mohou být ohroženy některé živočišné druhy – a v horším případě mohou dokonce úplně vymřít.
Samozřejmě není ale myslitelné těžit zlato z mořské (resp. oceánské) vody, tyto diskuze se týkají výhradně těžby z hlubin mořského dna (asi 4-6 kilometrů hluboko jsou ukryty takzvané polymetalické konkrece, kousky hornin bohaté mimo jiné i na zlato, ale třeba i nikl nebo železo). Tam by totiž k získání jednoho gramu zlata bylo třeba přefiltrovat milion litrů mořské vody – dovedete si vůbec něco takového představit?
Na mořském dně se skrývá i spousta zlata z potopených pokladů z vraků lodí, které čekají na své odhalení a vyzvednutí. Minulý rok se „jen“ u pobřeží Floridy našel zlatý řetěz a mince v hodnotě tří stovek tisíc amerických dolarů, zkrátka a dobře – v tomto ohledu média hlásí každou chvíli nějakou novinku.
A jedna perlička na závěr – v době po první světové válce chtěli oceánské zlato vytěžit Němci, kteří z něj hodlali vyplatit svým někdejším nepřátelům mohutné válečné reparace. Nad nepřesnými výpočty jednoho z německých geologů nejprve zavládlo nadšení, aby pak zadluženému Německu zbyly oči jen pro pláč.
