Ruské impérium se po porážce Tatarů rozšiřovalo dále na východ, někteří objevitelé ve službách Romanovců se dostali až k Tichému oceánu a zkoumali na Sachalinu tajuplné Ainy, prehistorické obyvatele Japonska. Do carovy říše se počítala nejen Sibiř, ale dokonce také Aljaška. Ta se stala před 150 lety předmětem snad nejhloupějšího obchodu v dějinách…
Více než 1,5 milionu kilometrů čtverečního za sedm milionů dolarů
V říjnu 1867 zaplatily Spojené státy americké za Aljašku něco přes sedm milionů dolarů. Pravda, suma na svou dobu hodně astronomická – v dnešním přepočtu bychom rozhodně u pouhých milionů nezůstali, nejstřízlivější odhad je dvě miliardy dolarů. To je při dnešních sumách zase poměrně směšná protihodnota. Car Alexander II. chtěl nehostinnou oblast prodat za každou cenu, jeho úředníci dokonce rozdávali Američanům značné úplatky. Rusové Aljašku nechtěli, Sibiř byla dost velká a spojení bylo hodně slabé. Raději prodat – a za jakoukoliv částku…
Po sto letech (pro ruskou carskou korunu objevil Aljašku Vitus Bering v roce 1741) se tak změnil majitel v oblasti, kde žilo jen pár tisíc ruských lovců kožešin a původní domorodci. Dopis z centra říše Petrohradu putoval dva roky. Premisa byla jasná, Američané si Aljašku stejně jednou vezmou, raději jim jí prodáme dřív. Vláda USA dokonce jasně vyhlásila, že celý kontinent má patřit Americe. A na nehostinnou oblast si brousila zuby i Velká Británie, protože sousedila s jejich kanadskými koloniemi.
Jednání probíhalo už během americké občanské války, Rusové samozřejmě nemohli vědět, že na prakticky neobydlené části světa se najde nekonečné množství zlata, ropy nebo dalších drahých kovů. Dvojnásobnou sumu pak americká vláda zaplatila Francii za Louisianu. Američané nejprve zuřili, v padesátých letech minulého století si ale spočítali, že Aljaška se jim zaplatila více než čtyřistakrát.
Relativně nedávno však byla v plném proudu iniciativa, která chtěla vyvolat referendum – petici podepsalo na Aljašce více než třicet tisíc lidí. A co bylo jejím předmětem? Aljaška by se dostala zpět pod ruskou nadvládu. Možná šlo jen o žert, každopádně se požadovaný počet hlasů ani nepodařilo nasbírat, takže se americká vláda nemusela oficiálně vyjadřovat. Nedá se očekávat, že by měla kladné stanovisko, přišla by o obrovské zásoby nerostných surovin…
