Padělá se snad všechno. Peníze papírové (dříve i kovové), cenné papíry, zlato, maturitní vysvědčení, cokoliv Vás napadne. A platí to i pro diamanty, které jsou opravdu ceněnou obchodní komoditou, a podvodník si může přijít na zajímavou provizi z prodeje do sbírky nějakého důvěřivce. Jak tedy odhalit stoprocentně padělaný diamant? Existuje hned několik zajímavých rad, pojďme si je tedy dát k dobru.
Odborníci na diamanty poznají padělek pomocí lupy, pokud mají stále pochybnosti, tak i dobrého mikroskopu. Ten synteticky vyrobený má totiž obvykle jiné „uzavřeniny“ (tj. kapky, krystalky jiných minerálů, kapičky atd.) než diamant vzniklý přírodní cestou. Pokud váháte nad diamantem ze své osobní sbírky, můžete jej dát na expertizu do laboratoře, kde Vaši domněnku potvrdí nebo vyvrátí.
A teď jedna rada, kterou si v praxi může ověřit každý, kdo někdy přijde do styku s drahými kameny. Diamant přirozeně odpuzuje vodu, takže pokud na něj dýchnete, neměl by se zamlžit. Po ponoření do vody a opětovném vynoření by měly kapky okamžitě spadnout zpět do nádoby. Jinak je to asi jen dobře vybroušené sklíčko…
Pravý diamant také nebývá stoprocentně čistý, mívá nějaký zabarvení, ať už lehce dohněda či dožluta. Čirých diamantů jsou asi jen dvě procenta celkové těžby, jsou velmi vzácné a drahé, běžně jsou spíše ve státních rukou nebo je vlastní světoví miliardáři. Pokud najdete pouhým okem viditelné odřené okraje nebo prasklinky, také máte před sebou jen nepodařenou kopii.
Diamant se také nezobrazí na rentgenu, stejně tak při jeho nasvícení nemá být vidět duha (tj. světlo dělící se na barevné spektrum) – v takovém případě jde přinejlepším o diamant mizerné kvality (či to diamant vůbec není). Pravý diamant odráží světlo i při pohledu ze strany.
A ještě jedna doslova babská rada na závěr. Nejjednodušší bude, když diamant prostě přejedete smirkovým papírem. Odolá jen originál.
