Středověk přál obchodu napříč všemi kontinenty, zámožní měšťané, šlechtici, Císařové a králové si nechal přivážet drahé zboží z dalekých krajin a k zaplacení takové nádhery potřebovali opravdu nevídané množství zlatých mincí. Důvod je jasný – prestiž je prestiž, dodnes musí mít lidé lepší dům či auto než jeho soused.
Velice oblíbeným středověkým platidlem byl zlatý dukát, který razili Benátčané již od roku 1284 zásluhou dóžete Giovanniho Dandola. Jeho sláva přetrvala prakticky celých pět století. Dukáty se razily krátce i v Čechách, a to od poloviny čtrnáctého věku, kdy nahradily zlaté mince ražené Janem Lucemburským. Těch se až tolik nevyrazilo – důvod je jasný, Čechy sice byly velmocí, co se stříbra týče, ale zlata se tu prakticky nevytěžilo, co by se za nehet vešlo, jak se někdy říkává.
Historie zlatých mincí II – středověk
Neméně slavné zlaté mince razili ale i ve Florencii – i proto se jim běžně říkávalo florény a podle nich se inspiroval právě i otec Karla IV. Toskánci razili tyto zlaté mince již od roku 1252, díky jejich kupcům se rozšířily po celé tehdejší Evropě, podle původního vzoru se například razil i florén uherský atp.
Ve čtrnáctém století se poprvé razil i rýnský zlatý, který se hojně používal i u nás, kdy měl stabilně hodnotu hned dvaatřiceti pražských stříbrných grošů. Rýnský zlatý vážil přibližně 3,4 gramu a vznikl z dohody čtveřice rýnských kurfiřtů – odtud jeho název. Rýnské zlaté razil třeba i proslulý Albrecht z Valdštejna.
Své zlaté platidlo měla i středověká Francie, zde se díky králi Janovi II. od roku 1360 používaly proslulé franky, než je v roce 2002 nahradilo moderní euro. Co Anglie? Samozřejmě, ta nemohla zůstat pozadu. Od poloviny čtrnáctého století se tu razí zlatá mince noble – která byla hodně oblíbená i ve Flandrech a samozřejmě bychom zde našli i místní verzi florinů/florénů.
