Zlaté mince. Nejuznávanější a nejhodnotnější platidlo napříč lidskými dějinami. Kdy se vlastně objevily první zlaté mince na světě? A jak to bylo ve středověké Evropě? Historie zlatých mincí se právě odkrývá.
První mince z čistého zlata se objevují v šestém století na území dnešního Turecka. Lýdové ale už dříve razili elektron – minci, která byla slitinou zlata a stříbra v poměru čtyři ku jedné. Známou zlatou mincí z období antiky je i aureus, který se razil v římském impériu od roku 50 př. n. l., zpočátku vážil jen pět až sedm gramů, jeho průměr byl 17 až 18 milimetrů – ale je jasné, že jeho váha i objem čistého zlata se v průběhu vlády některých císařů kvůli válečným (ale i jiným) výdajům ještě hodně změní.
Aureus platil velmi dlouho, tuto měnu nahradil až císař Konstantin Veliký, který vlastně římské impérium změnil skoro od základů.
V roce 309 totiž na scénu přichází Konstantinův solidus (první pokus o změnu platidla sice provedl už o osm let dříve císař Dioklecián, ale jeho záměr se vůbec nezdařil), který váží 4,5 gramu a používal se například i v raně středověké Evropě, protože byl vysoce ceněn třeba i na „barbarských“ královských dvorech tehdejší Evropy. Je však pravdou, že od sedmého století dále se od zlata ustupuje, jeho obsah v mincích je nižší a dočasně se přechází na stříbrné denáry. Razila se navíc i maličká zlatá mince – tremissis (na území dnešní Francie se většinou říkalo triens) – která měla hodnotu třetiny solidu a zhruba tolik také vážila (asi 1,5 gramu).
S postupem doby se ale znehodnotil i solidus. Například Byzantinci jej v roce 1092 nahradili měnou zvanou hyperpyron. Čtyři a půl gramu vážící mince měla hodnotu dvacíti solidů a oplývala i mimořádnou ryzostí. Arabové již v sedmém století nechali razit vysoce ceněný zlatý dinár, který se historicky vyrovnal solidům – a na území Středomoří se platilo vlastně oběma.
