Pokud nepočítáme keltské zlaté „duhovky“ či též „statéry“, kterými se platilo ještě před přelomem letopočtu, můžeme za první platidlo na území Čech označit „plátýnko“. Tím se platilo do desátého století na pražských trzích, šlo o bílé plátno, které mělo svou předem danou hodnotu. Nic podobného ale nemohlo dlouho vydržet, ražba prvních mincí byla v raném středověku na spadnutí.
Prvním přemyslovským platidlem na našem území se tak staly denáry, které se objevují poprvé s koncem desátého století. Drobné mince, které vážily sotva celý jeden gram, nechal razit i první titulovaný český král Vratislav II.
Ve třináctém století nechal Přemysl Otakar I. poprvé razit novou měnu, pro kterou se vžilo označení brakteáty, či lidově „plecháče“. Bractea je latinský výraz pro plíšek, byly podobně malé jako denáry a jejich platnost skončila až na prahu čtrnáctého století. V roce 1300 totiž přichází nové jednotné platidlo, které se dočkalo velké slávy i za hranicemi. Václav II. přichází s pražským grošem. Zatímco denáry nikdo nikde nechtěl platit, groše už byly hodně vyhledávané.
Jaká je historie české měny?
Díky obrovské stříbrné žíle v Kutné Hoře mohlo toto platidlo setrvat jako hlavní až do poloviny šestnáctého století. Mince měla necelé čtyři gramy a proslula obrovskou ryzostí. Pokrok však musí jít kupředu, v roce 1547 se ujalo jako nové platidlo tolar, který se razil v Jáchymově.
Souběžně s tolary ale platily i krejcary, které platily vlastně od roku 1526, kdy se na český trůn dostal habsburský panovník Ferdinand I. První bankovky na našem území jsou dílem Marie Terezie, byly ale dost velké a tím pádem nepraktické, navíc nebudily u lidí žádnou důvěru.
Ptáte se na historii koruny? Ta začala na našem území začátkem minulého století, už tehdy měla sto haléřů a po rozpadu Rakouska-Uherska se stala i měnou moderního Československa. A tak tomu je dodnes, kdy po oddělení české a slovenské měny v roce 1993 v obou zemích platí – co jiného než koruny.
