Spinel sice nepatří mezi ty neznámější drahokamy, ale o to větší je to škoda, neboť jeho vlastnosti a charakteristiky jsou přímo ideální. Na první místo jsou samozřejmě kladeny jeho vysoké estetické hodnoty, ale podívejme se na něj trochu podrobněji i z dalších hledisek.
Spinel patří do skupiny spinelidů a je takříkajíc „sám sebou“ – není to odrůda žádného jiného kamene, najde se nicméně řada jemu podobných, například granát, zirkon, korund nebo rubín.
Spinel je relativně tvrdý, na Mohsově stupnici mu náleží hodnota osm a na pomyslném žebříčku tak stojí hned pod diamantem a korundem. Krystalizuje v krychlové soustavě, což znamená, že tvoří úhledné osmi až dvanáctihranné krystaly, které často působí vybroušeným vzhledem.
Samotný název, pocházející zřejmě z latinského slova „spina“ (trn), tedy odkazuje k jeho vzhledu. Spinely jsou nejčastěji zbarvené červeně. Z geologického hlediska se jedná o oxid hořečnato-hlinitý, přičemž za červenou barvu může příměs chromu. Kvůli své barvě se spinel velmi podobá rubínu, se kterým dodnes bývá často nedopatřením zaměňován. Takové záměny se nedějí pouze na pultech neodborných klenotnictví, potíže s nimi mají i na slovo vzatí odborníci.
Záměna rubínu a spinelu se dokonce odehrála v případě britských korunovačních klenot, kdy byl za rubín dlouhou dobu považován 170karátový spinel známý jako Black Prince´s ruby. Když už je řeč o korunovačních klenotech, stojí za zmínku i fakt, že například ta svatováclavská je pokryta hned 44 spinely.
Vraťme s však k brvě spinelu – díky nejrůznějším příměsím může totiž tento minerál nabývat víceméně jakoukoliv barvu, třebaže jiné než červené odstíny jsou dost vzácné. Setkat se můžeme s modrými, černými nebo fialový spinely (přičemž všechny mají vlastní názvy), žluté a zelené jsou potom opravdu ojedinělé. Na rozdíl od většiny jiných drahokamů není možné u spinelu baru uměle upravovat.
