Co se stane, když sloučíme oxid křemičitý a vodu? Tahle otázka jistě potrápí nejednoho školou povinného studenta, který k chemii zrovna vřelý vztah nenašel. Ale tápali by možní rovněž ti, kterým chemie k srdci přirostla o něco více.
Položená otázka by totiž měla směřovat spíše na geology, respektive mineralogy.
Ti pak jistě rádi poskytnou podrobný popis toho, jak za vysokého tlaku a teploty při sloučení svou zmiňovaných látek vznikne minerál, o kterém už slyšela drtivá většina z nás. Křemen, který obsahuje jedno až tři procenta vody, se nazývá opál. Vznik opálu sice není ještě zcela uspokojivě objasněn, co ale známe bezpečně, jsou jeho unikátní, dosti specifické vlastnosti.
Těch pár kapek vody totiž dokáže udělat s takovým „obyčejným“ křemenem doslova divy. Opál je mnohem měkčí než samotný křemen a to o více než jeden stupeň na desetistupňové Mohsově škále, zaujímá tedy příčku pátou až šestou příčku (podle konkrétního obsahu vody). Také pokrývá daleko širší část barevného spektra než jen odstíny bílé – známe žlutavý, oranžově červený, zelený, bílý i bezbarvý opál, a všechny tyto barvy jsou smíseny v jediném kameni.
Říká se, že v opálu se odráží všechny barvy duhy, a na rozdíl od křemene se pyšní vyšším leskem. Nekrystalizuje v klencové soustavě, místo toho je amorfní (doslova „beztvarý“) – což je mezi drahokamy velká vzácnost. Jejich krystaly mají nejrůznější tvary, které tvoří vrstvy a nelze je zařadit do žádné krystalografické soustavy.
I to je důvod, proč se opál poměrně snadno poškodí, je relativně nestabilní, při pádu na tvrdý povrch se mohou roztříštit. Mají také schopnost měnit barvu a vázat vodu a nečistoty. Zdálo by se, že pro tyto celkem nepraktické charakteristiky nebude opál příliš hojně využívaný v klenotnictví, opak je však pravdou. Opál se všemi svými odrůdami (lišícími se především barvou) nachází své využití třeba jako talisman už od starověku.
