Některé minerály jsou si navzájem velice příbuzné, co se týče chemického složení a navíc tvoří mnoho odrůd, takže si v klenotnictví častokrát kupujeme velice podobné kousky, lišící se třeba jen barvou. Chceme-li mít jistotu, že saháme po něčem originálním, pak nikdy neuděláme chybu, investujeme-li do malachitu.
Tento minerál se na první pohled od mnoha ostatních liší ve většině kategorií. Podívejme se na něj podrobněji. Malachity jsou uhličitany mědi, které navíc obsahují OH skupinu. Těm z nás, kteří v chemii tápou, to ovšem mnoho neřekne, proto se podívejme na jeho vzhledové vlastnosti.
Typická barva malachitu je zelená až tmavě zelená, ale může se pohybovat víceméně ve všech odstínech. (Barva také dala kameni jeho název, pochází totiž z řeckého slova „malache“ označujícího právě zelenou.) Krystalizuje v ojedinělé jednoklonné soustavě a jeho krystaly jsou tedy velmi nepravidelné a nelze nalézt dva zcela stejné ani velmi podobné. S trochou nadsázky připomínají malé krápníky nebo jehličky, často shluknuty k sobě do tzv. agregátu v podobě hroudy země nebo prachu.
Drahé kameny: Malachit
Většinou se malachity vyskytují spolu s dalšími minerály a vzniká přeměnou sulfidů, například chalkopyritu. Bez opracování v podstatě není možné, aby byl malachit prodán za vysokou cenu. Kromě „nedokonalého“ krystalu totiž nemůže nabídnout ani žádný lesk, je měkký a dosti křehký a navíc neprůhledný. Po opracování a vyleštění však dochází k radikální změně a z malachitu se stává doslova hvězda mezi drahokamy.
Své postavení mezi nimi si udržuje už od starověku, kdy se rozemletý na prach používal například jako líčidlo nebo barvivo, byly z něj vyřezávány ozdobné předměty, amulety a dokonce našel své uplatnění i v lékařství. Kromě své údajné moci chránit děti před zlými mocnostmi ho pradávní lékaři používali k léčbě očních chorob. Později, zejména v devatenáctém století, přišla na řadu jeho měděná složka a byl využíván jako ruda mědi (té totiž obsahuje nadpoloviční podíl).
