Tento minerál patří k nejznámějším odrůdám chalcedonu. Protože chalcedon je odrůdou křemene, lze říci, že i jaspis náleží do tohoto široce rozvětveného rodu. Všechny tři zmíněné kameny (jaspis, chalcedon i křemen) mají totiž stejný chemický vzorec, SiO2. Ti zběhlejší v chemii již tuší, že jde o oxid křemičitý.
Za to, že se od sebe jednotlivé odrůdy liší, může obsah různých příměsí, které také ovlivňují výslednou barvu a morfologii jednotlivých kamenů. Konkrétně jaspisy se vyskytují hned v několika barevných variantách, nejběžnější je žlutá, hnědá, červená a zelená. V případě jaspisu je mají na svědomí příměsi chloritu, železa, manganu a jiných prvků.
Ve složení jaspisu bychom taky často našli nepatrný podíl opálu a „mateřského“ křemene. Jaspisy jsou magmatické drahokameny, znamená to tedy, že vznikají ve vyvřelé lávě za vysokého tlaku a teploty. Když uniká pára a další plyny z chladnoucího magmatu, vznikají dutiny, ve kterých posléze může být jaspis k nalezení. Jaspis krystalizuje v trojklonné soustavě, jeho krystaly mají tedy poměrně nepravidelný tvar a připomínají geody (drůzy, tedy kameny s dutinou uvnitř) nebo mandle.
Jaspisy se příliš nelesknou, jsou spíše matné s mastným vzhledem. Když do nich rýpneme, odhalíme bílou vrstvu. Tvrdost se pohybuje kolem hodnot 6-7, což je jen nepatrně méně než u křemene. Od pradávna si lidé cenili vlastností jaspisu, které ho předurčují k využití jakožto drahokamu. Nejčastěji ho samozřejmě nalezneme na pultech klenotnictví, ale jsou používány nejen jako šperky ale například také jako talisman.
Již ve starověku se však s jaspisem experimentovalo na poli umění, byly do něj vyškrabávány reliéfy a archeologické nálezy potvrzují, že se do jaspisů vyřezávaly podobizny, které se jako medailonky nosily na krku. Naleziště jaspisu jsou po světě roztroušena celkem hojně a to včetně Evropy, některá dosti významná se nacházejí také na našem území.
