Kdo by neznal granát, jedinečný drahokam, který zdobí nejeden šperk na rukou žen po celém světě. Tento kámen kubické struktury je všeobecně známý pro svou sytě červenou barvu, ovšem může nabývat i jiných barevných variant, od odstínů žluté po zelenou.
Záleží na tom, o kterou odrůdu granátu jde – v případě granátu totiž mluvíme o celé skupině minerálů. Za název vděčí latinskému výrazu pro granátové jablko (malum granatum), které je pojmenováno podle svých výrazných červených zrn (granum). Co se týče fyzikálních a chemických vlastností, jsou granáty relativně křehké, spíše tvrdší (na Mohsově stupnici tvrdosti se nalézají v její druhé polovině a tvrdostí odpovídají například křemenu).
Na rozdíl například od diamantu se složením nejedná o jediný chemický prvek, ale jde o směsici mnoha dvojmocných a trojmocných kationtů – železa, chromu, vápníku, hořčíku, manganu… Kvalitu granátů charakterizuje i řada nestálých příměsí, takže jeho složení nelze přesně definovat. Podle konkrétních složení se potom skupina granátů dělí na nejrůznější odrůdy, ty se dále liší i barvou.
Červený, rudý až krvavě rudý odstín může nabývat hned několik odrůd, neznámější je patrně pyrop (známý také jako český granát, chemicky jde o křemičitan hořečnato-hlinitý). Svou specifickou barvu má také třeba uvarovit (smaragdově zelenou) nebo hnědočervený až černý almandin. Celkem existuje více než dvacet barevných odrůd granátu a kromě modré obsáhnou celé barevné spektrum.
Červené druhy granátů jsou v zemské kůře poměrně běžné, zatímco granáty jiných odstínů mohou být daleko vzácnější (například oranžový spessartin). Již zmiňované pyropy se nacházejí na každém kontinentu a jsou zřejmě nejčastěji vyhledávanou odrůdou, zejména pro své výjimečně kvalitní vlastnosti. Díky tomu se nemusejí dále esteticky upravovat a brousit. Nejčastěji granáty samozřejmě nacházejí uplatnění ve šperkařství, ale jsou hojně využívány také v technických oborech jako brusné, řezné a vrtné nástroje.
