Černé zlato aneb melasa – nechutná vůbec špatně, v jídelníčku je to zázrak
Je to doslova a do písmene odpad při naší klasické výrobě cukru. Navíc je dost sladká a z laického pohledu na ní v tomto směru jistě není nic zdravého? Ovšem chyba lávky, melasa je bez zrnka ironie nazývána černým zlatem. A rozhodně to není jen nějaká sladidlo, to bychom ji dost podcenili. Hustá černá kapalina možná na první pohled připomene ropu a v jistém smyslu může být pro náš organismus skutečně tím, čím je ropa pro průmysl vyspělých zemí.
Na pohled poměrně nevábná, ale chuťově určitě na dobré úrovni
Mazlavá černá hmota, to prostě není nic, co by lahodilo našemu oku. Poprvé se objevuje ve starých buddhistických textech, kde se mniši domnívali, že jde o podivuhodný včelí med. V kombinaci s jablečným octem nebo šťávou z citronu bude chutnat ještě lépe, nedá se ale říci, že by byla v tomto směru nějak negativní. Černé zlato se může přidat jako sladidlo do čaje nebo jogurtu, ale hodí se i do mléka nebo jen tak, na lžičce. Přidává se také do pečiva, dochucují se s ní dokonce ryby. Využít ji mohou malé děti i penzisté, těhotné ženy a lidé, kteří zažívají dlouhodobou rekonvalescenci po vleklé chorobě či úrazu. Nezavírá tedy dveře prakticky před nikým. A proč je tak zdravá?
Upravuje krevní tlak do přijatelných hodnot, slouží k utlumení rozvoje artritidy a jiných revmatických potíží, posílí kůži a sliznice. V neposlední řadě je efektivním bojovníkem s hemoroidy a křečovými žilami, řadě pacientů se stav po podávání melasy alespoň mírně zlepšil. Melasa má v sobě i několik důležitých esenciálních aminokyselin, pestrou paletu vitamínů a minerálů a v těle se chová mírně zásaditě. To je důležité hlavně při překyselení organismu, problémem, se kterým se někdy potýkal či dokonce stále potýká snad každý člověk zatížený klasickým jídelníčkem západní civilizace.
