Australští vědci přišli se zajímavou novinkou, o zlato se starají speciální bakterie
Díky vědě se usnadňuje každodenní život a platí to i v jednadvacátém století. Díky objevu australských expertů bude možné do budoucna těžit zlato mnohem víc v souladu s přírodou než doposud. Ke slovu se dostane také efektivnější metoda recyklace tohoto drahého kovu, který se ukrývá hlavně v různorodé elektronice. Takže, na co se vlastně přišlo tentokrát?
Půdní bakterie taví zlato v ložiscích, právě tak se tvoří nugety
Je to vlastně jednoduché, bakterie z půdy napomáhají tvorbě zlatých nugetů, ty největší na světě mají přitom váhu přímo obdivuhodnou – právě v Austrálii byl před pěti lety nalezen valoun zlata, zhruba půl metru pod zemí, vážící asi pět a půl kila. Hodnota šest milionů korun, alespoň tedy v tehdejším přepočtu na naši měnu. A přitom poměrně malý valoun, s rozměry 22 na 14 centimetrů. Jasně, zlato, byť by bylo v malé kostce, má přímo neskutečnou váhu.
Zlato z ložisek se díky půdním bakteriím, samozřejmě ve velmi dlouhodobém horizontu, doslova rozpustí v půdě. Pak je zpětně vysbíráno a shlukuje se – ať už ve formě malých plíšků a šupin nebo nugetů, které svým vzezřením doslova až vezmou dech. Záhadou ještě je, jak přesně dlouho podobný proces trvá. Podle prvotních odhadů to mohou být i tisíce let, což by samozřejmě bylo pro náš průmysl trochu neefektivní.
Jak ukázal jednorázový průzkum v australském Queenslandu, zrnka vznikají v průměru za jednu až dvě generace. Rozhodně to není tak, že bychom mohli sbírat zlato, co se nám urodilo na dvorku, po jarní setbě už na podzim – ale pro průmyslové využití, zpětnou recyklaci zlatého kovu z elektroniky a účinnější dolování z hornin je to přímo bingo. Vždyť při jeho těžbě se používá tolik složitých látek, jako je například kyanid, že životní prostředí pod tímto tlakem přímo úpí.
