V následujících řádcích si představíme další špičkovou švýcarskou hodinářskou společnost, tentokrát půjde o Tissot založený v roce 1853, tedy před více než sto padesáti lety. Společnost dodnes sídlí ve švýcarském hodinářském městečku Le Lockle, kde byla otevřena první továrna. Zde je stručná historie hodinek Tissot.
První úspěch slavila společnost Charlse-Feliciena Tissota a jeho syna Charlse-Emila s kapesními hodinkami, které si v té době všeobecně získávaly mezi veřejností stále větší oblibu. Úspěch Tissotu posvětil zisk několika trofejí na ženevském hodinářském klání a pozdějším vítězstvím v podobné soutěži v Paříži, a ponoukl ji k dalšímu vývoji. Podnikatelská dvojice otce a syna se vrhla do výroby: v roce 1904 poskytla exkluzivní přístroj důstojníkovi ruské carské gardy a ke konci dvacátého století se naplno začali věnovat výrobě náramkových hodinek. Doba se totiž opět změnila a ty klasické kapesní začaly být příliš nepraktické a staromódní.
Úspěch Tissotu posvětil zisk několika trofejí na ženevském hodinářském klání
A tak to pokračovalo dál – Tissot pravidelně přicházel na trh s technologickými novinkami, které oslňovaly zákazníky a nedávaly spát konkurenci. Tu však firma brzy nechávala daleko za sebou a plynule se posunovala mezi skutečnou špičku, kde se udržela dodnes. Za všechny úspěchy zmiňme například úspěšný model antimagnetických hodinek z roku 1930, které zabraňovaly ovlivnění měření vlivem magnetického pole z telefonu, radarů a dalších přístrojů, jež byly v té dob na vzestupu.
Firma Tissot proslula i dalším specifikem: zaměřovala se na vývoj hodinek z nejrůznějších speciálních materiálů. A tak přišly na svět první plastové hodinky (1971). To dnes samozřejmě není žádná výjimka, ale takové kamenné, perleťové nebo dřevěné hodinky už nás možná poněkud překvapí. Poslední troje jmenované spatřily světlo světa v osmdesátých letech dvacátého století. Dodejme však, že se pochopitelně jedná o materiál na pouzdro, nikoliv samotného přístroje.
