Německá zlatnická škola bývala svého času opravdu prvotřídní. Vůbec celá oblast střední Evropy se špičkovými zlatníky jen hemžila, představme si alespoň nejslavnější jména, která se opravdu zlatým písmem zapsala do světové historie umění.
Jedním z nejproslulejších německých zlatníků byl otec známého malíře Albrecht Dürer starší (cca 1427 – 1502). Rodák z maďarské vísky Ajtós přesídlil do Norimberku, kde měl jako zlatník větší naději na zisk dobrých zakázek. Mistrovské zkoušky úspěšně zakončil teprve ve věku čtyřiceti let, oženil se s jistou Barbarou Holpernovou a otevřel si vlastní dílnu. Jeho syn Albrecht měl tedy nejlepší předpoklady k tomu, aby se také proslavil – s otcem měl ale společný jen umělecký obor, protože se stal malířem.
Němečtí zlatníci v oblast střední Evropy neměli konkurenci.
Zlatníkem byl i Johannes Gutenberg (1400 – 1468), tedy muž, který se proslavil jako vynálezce knihtisku. Právě jeho původní řemeslo jej přivedlo k nápadu odlévat písmena z kovu a následně se pokusit je otisknout na papír. Nejznámější dílo Gutenberga je tištěná bible, která spatřila světlo světa v polovině patnáctého století. Klášterní mniši tak nemuseli už nic opisovat a informace se mohly šířit podstatně rychleji. V dnešní době nese jeho jméno – celkem symbolicky – nejstarší digitální knihovna na světě.
Další významné jméno v tomto oboru? Třeba Wenzel Jamnitzer (1508 – 1585). Vídeňský rodák pracoval u mnoha pomazaných hlav své epochy – Karla V., Ferdinanda I., Maxmiliána II. a také Rudolfa II. Připisuje se mu také vynález razidla. Jamnitzerovu práci můžeme dnes obdivovat nejen ve vídeňských muzeích, ale i v Louvru v Paříži nebo v londýnském Albert Museum. Bohužel, během třicetileté války se většina jeho práce roztavila za účelem sehnání prostředků na obrovské válečné výdaje, ale to, co se dochovalo, za prohlídku rozhodně stojí.
