Raný novověk s sebou přinesl obrovské množství zlata z Ameriky, takže prostředí k těžbě zlatých mincí bylo přímo prvotřídní. Bohužel je však také pravdou, že poklesla cena zlata – zkrátka a dobře proto, že ho bylo „až tolik“. Jaké významné zlaté mince že tedy s sebou novověk přinesl? Přinášíme v článku historie zlatých mincí.
V českých zemích razil dukáty třeba slovutný rožmberský velmož Petr Vok, jmenovat lze i Albrechta z Valdštejna a další. Vskutku výjimečný je například zlatý stodukát Ferdinanda III. z roku 1629, jenž měl průměr hned 76 milimetrů a dnešní numismatiky přímo fascinuje i jeho výtvarné provedení. Z významných tuzemských zlatých mincí jmenujme ještě kremnický zlatý dukát (někdy označovaný i jako svatováclavský), který se razil jako pamětní v prvorepublikovém období.
A co zahraničí? Samozřejmě, zlaté mince se razily po celé Evropě. V raném novověku se v Anglii razil takzvaný sovereign (od roku 1489), jenž vážil přes patnáct gramů. Angličané později prosluli i díky guineím, které se razily od poloviny sedmnáctého století. V devatenáctém století je ale nahradil opět sovereign. Ve Francii nechal Ludvík III. razit měnu, kterou se skromností bourbonů nazval podle sebe – louisdor. Osmigramová zlatá mince se razila mezi léty 1640 a 1803, kdy jej Napoleon Bonaparte nahradil zlatým frankem.
Slavnou zlatou minci razili ale i v ruském carství, a sice od roku 1755. Snad i kvůli velikosti tehdejší imperiální říše nesla název imperial (vážila více než šestnáct gramů, což je na zlatou minci také poměrně dost) a hodnotou se rovnala deseti rublům. Imperiály se razily do začátku první světové války. Ve Španělsku se zásluhou Filipa II. od šestnáctého století razila mince, která českému publiku vyloudí úsměv na tváři – jmenovala se totiž pistole, vážila šest gramů a hodnotou vydala za dvě zlatá escuda. Naši pouť zakončeme symbolicky třeba v Rakousku – dnešní sběratelé doslova milují rakouské zlaté dukáty, ražené hlavně na začátku dvacátého století s podobiznou císaře pána Františka Josefa I.
