Co mají společného jaspis, onyx, křišťál, ametyst nebo třeba růženín? Kromě výjimečné estetické hodnoty platí, že všechno to jsou odrůdy jediného minerálu, a ten zcela jistě známe všichni: jde o „obyčejný“ křemen, chemicky vzato oxid křemičitý. Už jsme na tomto místě psali o mnoha zmiňovaných drahokamech a dnes se podrobněji podíváme na další z nich. Na řadu přijde tentokrát citrín.
Jde o sloupcovitě protažené krystaly náležející do klencové soustavy, se skleným leskem a relativně vysokou tvrdostí (7). Název nám jistě evokuje žlutou, citronovou barvu a budeme mít pravdu: podle bíložlutého zbarvení citrín opravdu dostal svůj název. Mezi odrůdami křemene tak vyniká, žádná jiná odrůda totiž podobného odstínu nenabývá. Žluté až nazlátlé zbarvení citrínu způsobuje příměs železa, podobně jako třeba mangan stojí za růžovou u růženínu.
Žlutá barva drahokamů je však v přírodě dosti vzácná a takové kameny jsou potom logicky hodnoceny velmi vysoko. Podobnou barvu jako citrín mají však rovněž některé odrůdy topazu, a proto byly tyto dva minerály v minulosti často zaměňovány. Citrín si dokonce vysloužil řezavku „brazilský topaz“, neboť byl někdy právě za topaz vydáván. Oba jsou co do výskytu velmi ojedinělé: na pravý citrín v drahokamové kvalitě narazí hledači minerálů jen velmi zřídka.
Proto jsou na běžném trhu za citríny většinou vydávány žíhané ametysty (třebaže původně jsou fialové, po absolvování tohoto procesu, kdy jsou atmosféře dusíku vystaveni tisícistupňovým teplotám, se jejich barva změní). Kvalitní citríny se těží hlavně v Jižní Americe a Africe, ale také na území bývalého Sovětského svazu. Dík své neobvyklé barvě je citrín zvlášť ceněn mezi klenotníky, kteří prodávají tisíce kousků ozdobených citrínem jakožto šperky, které v sobě uchovávají sluneční energii a pomáhají navracet životní vitalitu a regenerovat organismus.
