Ne všechny drahé kameny jsou geologického původu a ne všechny krystalizovaly z magmatu. Existují také přírodní látky, kterými si ženy po celém světě zdobí své šperky, a za jejichž vznikem přitom stojí živá bytost. Podobně jako je tomu u perly, kterou vytvořili mořští i sladkovodní mlži, tak i jantar lze s trochou nadsázky označit za živou látku.
Nejde totiž o minerál, ale o zkamenělou pryskyřici. K minerálům má ovšem velice blízko – někdy natolik, že ji i odborníci řadí do kategorie nerostů. Jantar nevzniká tak rychle jako perla, která je „na světě“ zhruba za rok. Ke zrodu jantaru bylo potřeba milionů let, podle uhlíkové analýzy totiž vznikal v době třetihorních jehličnanů, byly nicméně nalezeny i daleko starší fragmenty (jejich stáří je odhadováno na neuvěřitelných 320 milionů let).
Drahé kameny: Jantar
V době, kdy jantar vznikl, se na naší planetě procházeli pravěcí ještěři. A jak souvisí jantar s drahokamy, respektive šperky? Díky své vysoké estetické hodnotě je totiž využíván jako dekorace a zdobí nejeden kousek na pultech klenotnictví. A to i přesto, že na rozdíl od pravých minerálů je velice měkký, neleskne se (je tedy matný) a má lasturnatý lom.
Cena jantaru však může stoupat do závratných výšin. Za tím vším stojí kromě stáří zřejmě jeho barva: jantar totiž připomíná zlato, nejčastěji je medově až zlatavě žlutý, ale existují i oranžové nebo červené jantary a ty jsou vzhledem ke své vzácnosti pochopitelně ceněny mnohem výše. Existuje dokonce modrá, fluoreskující odrůda jantaru pocházející ze Sicílie, a také české specifikum – neprůhledný jantar známý jako valchovit.
Zatímco mnoho drahých kamen se již podařilo vyrobit uměle (a mnohdy se tak děje na úkor těžby přírodních krystalů), způsob výroby jantaru zatím nikdo nezná, třebaže je znám pravděpodobný proces jeho vzniku a také přibližné složení. Nepravidelně zaoblené valounky jantaru se skládají z uhlíku, vodíku a kyslíku – biogenních prvků, které před miliony let proudily v míze jehličnatých stromů.
