Kromě drahokamů, které splňují řadu zejména estetických kritérií, existují také tzv. polodrahokamy. Ty, i přes svou evidentní krásu, lesk a další atributy, postrádají některé z podmínek pro zařazení mezi drahokamy.
Většina laiků ovšem není schopna rozpoznat rozdíly mezi drahokamy a polodrahokamy a dokonce i v odborných kruzích bývají někdy zaměňovány. Mezi polodrahokamy náleží např. křemen, topaz, tyrkys, granát nebo ametyst. O posledním jmenovaném bude dnes podrobnější řeč. Ametyst, chemicky vzato oxid křemičitý, je odrůda krystalového křemene.
Od něj se liší především fialovou barvou, proto bývá hojně vyhledáván pro šperkařské účely a využívá se jako dekorace. Ametyst krystalizuje v klencové soustavě a jeho tvrdost odpovídá křemenu, tedy číslu 7 na Mohsově stupnici. Využití v klenotnictví je známo již od starověku, existují zmínky o tomto kameni pocházející již z Mezopotámie, Egypta či antického období Řecka a Říma.
Později ve středověku obliba ametystů nijak neklesala a dodnes se na pultech šperkařských obchodů nacházíme nejrůznější kousky ozdobené právě ametystem. Nezanedbatelný je význam ametystu pro ezoterické účely, již od pradávna je totiž používán jako talisman a mnoho lidových léčitelů dodnes nedá dopustit na údajně léčivé účinky tohoto prazvláštního minerálu.
V dávných dobách se věřilo, že ametyst pomáhá ochránit před následky nadměrného požívání alkoholu a jako důkaz nám může posloužit už samotný název: vždyť slovo ametyst pochází z řeckého výrazu znamenajícího „neopíjející se vínem“. Naleziště ametystu jsou roztroušena vesměs po celém světě. Ametyst je exportován ze střední a jihovýchodní Asie, Jižní Ameriky a také mnoha afrických států.
Pozadu však nezůstaly ani české země, kde se ametysty těšily zřejmě největší oblibě za vlády císaře Karla IV. ve čtrnáctém století. Na našem území je ametyst k nalezení zejména severních regionech, jako jsou Krušné hory, na Chebsku, v Českém ráji, ale také například v moravském krasu.
