Láska má mnoho podob, praví jedno proslulé rčení. A třebaže je láska nad zlato, i ono samo má mnoho podob. Přinejmenším těch fyzikálních, respektive barevných. Máte pocit, že zlato je prostě žluté? Omyl. Barevné zlato je stále oblíbenější.
Tento chemický prvek nejčastěji sice ve své ryzí podobě nabývá právě zlatou barvu, která ostatně zřejmě stojí za jeho oblibou, nicméně na světě existuje i mnoho jiných barevných variant zlata. K tomu se dostaneme vzápětí. Již od dávnověku lidé oceňovali neobyčejnou barvu, kterou se pyšnil vzácný minerál, ojediněle nacházený při rýžování.
Odnepaměti pak je zlato zpracováváno na šperky a výrobu dekorativních předmětů, neboť jejich výjimečnost si zaslouží výjimečný materiál s výjimečnou barvou. Protože je však samotné zlato poměrně měkký kov, jeho zpracování není zcela jednoduché. Z toho důvodu se do směsi velmi často přidávají další kovy, například měď, stříbro, zinek, palladium nebo nikl.
Právě dva posledně zmíněné bílé kovy (podobné schopnosti má také mangan) jsou stěžejní při výrobě dnes poměrně populárního bílého zlata, které je obecně známé jako šetrnější k lidskému organismu. Jeho odstíny se pohybují v odstínech bílé až žlutavé, přičemž šperkařský průmysl často skrývá tyto nebílé barvy pokovováním pomocí rhodia. Je využíváno primárně k výrobě šperků pro své ideální vlastnosti.
Přidáme-li do zlaté slitiny jinou příměs, vznikne „barevné zlato“. Pojem zlato v tomto případě pochopitelně není zcela přesný, protože zlato již ztratilo svou čtyřiadvacetikarátovou ryzost. Žádná slitina zlata s jiným prvkem totiž nebude ryzí, pokud obsahuje např. 92% podíl zlata a jen 8% zbývající příměsi, pak bude výsledná směs mít 22 karátů. Podle typu příměsi pak vznikají nejrůznější barevné varianty: přidáme-li měď, dostaneme červené zlato, vložením stříbra dostaneme zlato s příměsí bílé barvy (ale nikoli to, co se označuje bílé zlato – viz výše).
