Jedním z prvních francouzských zlatníků byl svatý Eligius, jenž žil na přelomu šestého a sedmého století – a je dodnes uznávaným patronem tohoto uměleckého řemesla. Tradice by tedy na území dnešní Francie opravdu byla, za zmínku určitě stojí hned několik jmen. Francouzští zlatníci vstoupily do historie.
Postupme chronologicky o pár století dál, k Mikuláši z Verdunu (1130 – 1205), jenž proslul například Verdunským oltářem z roku 1181, který znázorňuje pestré biblické výjevy. Mikuláš se mimochodem podílel i na výzdobě křesťanského svatostánku v Kolíně nad Rýnem.
Třetím z našeho výčtu by mohl být třeba Jean Duvet (1485 – asi 1562), jenž proslul jako první významný francouzský grafik. Více než sedmdesát desek tohoto zlatníka a rytce zpodobňuje hlavně biblické motivy, což snad souvisí i s tím, že pobýval dlouhých šestnáct let v centru kalvinistického městského státu – Ženevě.
Nejvíce proslulých francouzských zlatníků bychom ale našli v době osmnáctého a devatenáctého století, ať už byli ve službách Ludvíka XVI. nebo Napoleona Bonaparte. Velmi známá je v tomto ohledu třeba rodina Roettiersů, která působila dlouhá léta v Paříži.
Sochař a zlatník Ludvíka XVI. (mimo jiné i autor jeho koruny) Robert Joseph Auguste (1723 – asi 1805) pracoval i pro britského panovníka Jiřího III. a Kateřinu II. Ruskou. Pierre Philippe Thomire (1751 – 1843) proslul svými pracemi pro Marii Antoinettu, na začátku devatenáctého století se ale příliš zadlužil a v roce 1811 jeho klenoty rozšířily císařovu osobní sbírku.
Velká jména ale zrodila i současná epocha, připomeňme si za všechny například gruzínského rodáka Goudjiho, jenž získal v sedmdesátých letech francouzský pas. Ten se podílel na současné křtitelnici v Notre Dame v Paříži či na relikviáři opatství v Sept-Fons.
