Všimněte si, kolik „vznešených názvů“ v sobě nese přídomek „zlatý“ – ropu nazýváme černým zlatem, jakákoliv vzácná tekutina pak nese přezdívku „tekuté zlato“, ať už jde o olej či pivo. Dokonce i v matematice existuje pojem nazývaný zlatý řez, označení používaní pro poměr o hodnotě přibližně 1,618.
Zlaté jsou stránky, které nabízejí seznam telefonních kontaktů a netřeba připomínat název jedné české cukrovinky. A co takové kočičí zlato? V tomto případě se nejedná o přídomek nesoucí kladný náboj, jak ostatně název napovídá. V chemii označujeme pojmem kočičí zlato disulfid železnatý, respektive pyrit, zkrátka železnou sloučeninu a jednu ze železných rud.
Díky svému zlatavému zbarvení si vysloužila zmiňovanou přezdívku a ne nadarmo bývá označována také jako zlato hlupáků, protože přímo svádí k podvodu důvěřivých zákazníků. Pravé zlato je velmi drahé a jeho náhražky nejsou na pultech zlatnictví nijak ojedinělé. A zvlášť v případě pyritu si podvodníci mohou obzvláště mnout ruce, tento minerál totiž představuje, na rozdíl od zlata, nejrozšířenější minerál v zemské kůře vůbec, takže získat ho není ani tak složité.
Zákazníci by mohli poznat rozdíl mezi kočičím a pravým zlatem, jestliže si povšimnou zeleného, kovově modrého nebo červeného povlaku šperku a také podle vrypu, který se zbarví černě. Málokterý majitel „zlatého“ šperku však bude chtít do svého klenotu rýpat, takže mnoho z nich zůstane v iluzi.
Disulfid železnatý se stejně jako zlato těží v hlubinných dolech a využívá se hlavně pro výrobu železa, jedná se také důležitý zdroj při získávání dalších minerálů, například mědi, kobaltu nebo niklu (pokud nebereme v úvahu účel, který byl již popisován, tedy klamání důvěřivých zákazníků). Dříve se s jeho pomocí vyráběla také kyselina sírová, protože při reakci pražení pyritu vzniká dobře využitelný oxid siřičitý.
