Floreňtané byli jedni z nejslavnějších zlatníků. Reprezentantem proslulé florentské zlatnické (a vůbec umělecké) školy byl mimo jiné Benvenuto Cellini (1500 – 1571). Jeho hvězda byla dlouhá staletí zapomenuta a pro svět objevena až v devatenáctém století, kdy se o něj začali zajímat dokonce i přední světoví literáti. Ačkoliv se jednalo o zapomenutí velice nezasloužené, něco podobného se dalo pochopit – většina Celliniho díla totiž propadla během krátké doby zkáze a dochovalo se jen opravdu málo.
Cellini je autorem například zlaté figurální slánky, na nichž jsou zpodobněni řečtí bohové Ceres a Neptun, která patřila svého času do majetku francouzského krále Františka I. Florentská socha Persea, který triumfálně zvedá hlavu Medusy, je také dílem tohoto slavného umělce. Vůbec největší míry proslulosti ale dostály Celliniho paměti. Ty se podobají vzpomínkám neméně slavného Itala Casanovy, protože v nich líčí naprosto vše, včetně svých podvodů, ale i četných dobrodružství a zmiňuje se samozřejmě i o své profesi zlatníka a sochaře.
Dalším slavným florentským zlatníkem byl Lorenzo Ghiberti (1378 – 1455). Ten se ve své práci inspiroval hlavně antickými motivy, je mimo jiné autorem bronzových dveří do Křtitelnice svatého Jana ve Florencii a zanechal za sebou i proslulý životopis. Ten je zajímavý hlavně díky tomu, že jde o nejstarší dochovaný životopis v historii, pokud tedy samozřejmě hovoříme o umělcích z povolání.
Do třetice si připomeňme odkaz Andrei Pisana (1295 – 1348/9). Ten působil (samozřejmě) ve Florencii, na svém kontě má například dveře florentského baptisteria, stříbrný krucifix v katedrále v Massa Marittima a četné mramorové sochy s biblickou tématikou, na kterých je vidět zřetelný odlesk jeho původní zlatnické profese.
A jedna zajímavost na závěr – zlatníkem se ve Florencii vyučil například i slavný architekt Filippo Brunelleschi (1377 – 1446).
