Proslulý autor velikonočních vajec, které si po dlouhá desetiletí objednávali příslušníci carské rodiny. Tak přesně to byl Peter Carl Fabergé. Rodák z Petrohradu (1846) a syn německého šperkaře, jenž měl předky i v Dánsku nebo Francii.
Skutečného mistra z něj udělala několikaletá studijní cesta po Evropě, kde sbíral potřebné zlatnické zkušenosti. V roce 1882 získal zlatou medaili na panruské výstavě a od té doby jeho sláva stoupala strmě vzhůru. Inovativní nápady, které šly proti zažitému francouzskému stylu, přinesly Fabergému přízeň carského dvora. V roce 1885 se stal oficiálně Zlatníkem říšské koruny a car Alexander III. Romanov mu zadal objednávku několika velikonočních vajec z ryzího zlata a drahých kamenů, které zamýšlel jako dárky pro svou rodinu. V této tradici pokračoval i poslední z ruských carů, Nikolaj II.
Fabergého společnost se stala vůbec největší šperkařskou firmou v celém imperiálním Rusku. Měla sídlo v Petrohradu, ale také spoustu dalších regionálních poboček (Moskva, Londýn, Kyjev atd.). Sto padesát tisíc šperků nejvyšší kvality, které Fabergého firma mezi léty 1882 a 1917 vytvořila, jsou skutečným unikátem. Jdou sice zvěsti o tom, že slavná vajíčka jsou jen mistrně zpeněženým dílem jeho zaměstnanců, ale autorství těchto skvostů mu upírá dnes jen málokdo. Vyrobeno jich bylo celkem padesát a jen čtyři se nedochovaly do dnešních časů – jsou rovnoměrně v majetku nejrůznějších světových muzeí a ruských oligarchů.
Konec Fabergého firmy přišel s VŘSR, v roce 1918 pak došlo ke znárodnění celé společnosti a sám Fabergé se vystěhoval do Německa. Z této zdrcující rány se už nikdy nevzpamatoval, v roce 1920 pak v nuceném exilu zemřel. Jeho jméno nicméně žije dál, potomci rodu Fabergé působí po celé Evropě – například ve Švýcarsku, Británii či Francii.
Slavní zlatníci 2. díl: Umělci na dvoře Rudolfa II.
Slavní zlatníci 3. díl: Floreňtané
Slavní zlatníci 4. díl: Svatý Eligius
