Od úsvitu lidského rodu se podařilo vytěžit stovky tun zlata. Většina se jej nějakým způsobem recykluje, některé se používá na šperky, jiné je zase nezbytné ve světě elektroniky. Spotřeba blyštivého kovu však zvláště v minulém století prudce vzrostla a trend samozřejmě pokračuje.
To by jistě samo o sobě nevadilo, ale těžba nemůže v žádném případě stačit narůstající poptávce. Samozřejmě, podobná situace vznikla i proto, že nová naleziště zlata jsou skutečně vzácná.
Těžební průmysl zažívá krušné časy
Do nových ložisek zlata, respektive jejich samotného hledání, investují těžařské společnosti miliardy dolarů. Úspěchy ale nejsou příliš velké, alespoň za poslední roky. Stojí za tím i propad ceny zlata, který se naštěstí podařilo nedávno zvrátit opačným směrem. Doslova zlaté časy, které zažívaly tyto společnosti ještě před přelomem tisíciletí, se však vrátí asi jen těžko. Současných deset až patnáct milionů uncí zlata ročně neudrží těžební průmysl dlouhodobě životaschopným, k něčemu podobnému by totiž bylo třeba získat dokonce asi šestinásobek této astronomické sumy. A něco podobného jistě není vůbec reálné…
Obrovský konkurenční boj mezi těžaři
Propad ceny dolaru? I ten má na těžbu zlata negativní vliv. Za rok 2015 totiž činila souhrnná ztráta těžařského průmyslu zabývajícího se nejcennějším olympijským kovem astronomických 60 miliard dolarů. Například společnost Barrick Gold Corporation, která dává práci asi třiceti tisícům lidí po celém světě, se výrazně snaží omezit náklady. Největší firma svého druhu na světě má šestiprocentní podíl na trhu, otázka je, jak dlouho se ještě udrží na špici.
Aby totiž byla těžba v rovnováze – tedy společnost nebyla v zisku ani netratila – je třeba dostat cenu jedné unce zlata na hranici 1900 dolarů. A ačkoliv došlo nedávno k výraznému nárůstu hodnoty zlata, prolomení dvoutisícové hranice se nečeká. Zavírání dolů, propouštění a redukce nákladů tak pokračuje, i když se situace v letošním roce mírně zlepšila.
